Zápalkování
Náboj je celek tvořený zpravidla nábojnicí, zápalkou, střelným prachem a zápalkou. Úkolem zápalky je iniciace náboje mechanickým působením úderníku. Pro přebíjení jsou vhodné zápalky typu Boxer, které je potřeba kompletovat s vhodnou nábojnicí. Tyto nábojnice jsou opatřeny středovou zátravkou.
Zátravka je dutinka, která spojuje místo uložení zápalky a prostor náboje, kde se nachází střelný prach.
Jakmile je zbraň spuštěna, dojde k pohybu úderníku, který iniciuje třaskavou slož zápalky a ta skrze zátravku zažehne výmetnou náplň (prach). Zápalky Boxer mají vlastní kovadlinku, kterou nábojnice se středovou zátravkou neobsahuje.
Druhým méně rozšířeným typem zápalky je Berdan. Nábojnice Berdan se dvěmi zátravkami obsahuje i pevně umístěnou kovadlinku.
Důležitý je správný výběr zápalky. V tomto příspěvku je dokumentované zápalkování zápalkami značky Sellier & Bellot 4,4 SP (Small Pistol) Boxer. S výběrem zápalky pomůže katalog/tabulky výrobce střelného prachu.
Zápalka je tvořena podle druhu konstrukce plechovým kalíškem, třaskavou náplní, krycí fólií a podle druhu kovadlinkou.
Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že také zápalka je součástí přebíjení.
Nábojnice by měly být vhodně připravené (očištěné, vyprané, kalibrované, odzápalkované, ev. zkrácené…)
Potřebné je zmínit kontrolu a příp. úpravu zápalkového lůžka. Za tím účelem jsou k dispozici nástroje k čištění, nebo frézování/kalibrování lůžka.
Ruční způsob.
Nástavce k rukojeti.
Pracovní stanice pro úpravu nábojnic na el. proud .
Nástavce k ošetření lůžka pro zápalku.
Přebíječ se může dostat k nábojnicím s tzv. vojenským crimpem. Jedná se o zalisování-zúžení ústí lůžka zápalky, které se nachází především u vojenských nábojů, které je potřeba upravit.
Zátravku lze čistit jednoduchým nástrojem s rukojetí.
Detail pracovní části nástroje v zátravce.
Zápalky je možné usazovat menším ručním zápalkovačem, nebo s využitím lisu, který je opatřený zápalkovacím příslušenstvím. Hlavním rozdílem pro většinu lidí je maximální kapacita. Plastový zásobník ručního zápalkovače má na dně výstupky, nebo drážky, které po rychlejším pohybu do stran způsobí otočení zápalek na správnou stranu.
Ruční zápalkovač.
Zápalkovač jako příslušenství lisu.
Hloubka usazení se obecně doporučuje taková, aby zápalka byla v jedné rovině se dnem nábojnice, nebo lépe nepatrně pod dnem nábojnice. Přesná odpověď, jak hluboko zápalku lisovat se těžko hledá, proto vycházím z měření u nových továrních nábojů.
Zápalka by rozhodně neměla vyčnívat, kdy může dojít k nechtěnému výstřelu, či vadnému podávání, nebo naopak k příliš hlubokému uložení. Zde mohou naopak nastat tzv. selhače.
Vyhovuje mi ruční zápalkovač, který je na rozdíl od většiny ostatních vybavený nastavením hloubky usazení. Na těle zápalkovače je ozubené kolečko, kterým se tato hodnota nastavuje. Na začátku je výhodné nastavit spíše méně hluboké usazení, které se postupně se současným měřením upraví.
Ruční zápalkovače i lisy bývají vybavené zásobníkem zápalek.
Důležité je připomenou bezpečnost při práci, konkrétně ochranné pracovní brýle. Ústím nábojnice (ruční zápalkovač) nemířit na sebe, nebo ostatní přítomné.
Zápalkování na lisu Redding.
Detail pružného pouzdra na zápalku
Zápalkování na lisu Lyman.
Měření zapuštění zápalky u nových továrních nábojů.